Sezona mládeže je minulostí a několika kategoriím utekl o kousek postup do baráže o vyšší soutěž. Manažer mládeže Ondřej Hříbal ve velkém rozhovoru zhodnotil jednotlivé kategorie, změny v přípravě na příští ročník, motivaci nebo odlišnosti v návycích dětí.
Začneme u těch nejstarších. Co říct k sezoně juniorů a dorostu?
Sezónu juniorky hodnotím pozitivně, ačkoli konec byl pro nás velmi smutný. Prvotním cílem byl postup do nadstavbové fáze, což se podařilo, přestože jsme se v základní části potýkali s různými zraněními, nemocemi atd. Tým s průběhem sezony herně rostl a zlepšoval se. Veškerou pozornost jsme směřovali právě k nadstavbě, kde se sešly vyrovnané týmy s ambicemi na postup. V nadstavbě tým předvedl skvělé výkony, například domácí výhra s Ústím, kde nastupovalo několik hráčů z tamního druholigového týmu nebo výhru s béčkem Karlových Varů, kde pro změnu nastupuje spoustu hráčů z juniorské extraligy. Tým zvládl několik těžkých momentů. Nadstavba se rozhodovala v posledním utkání, ve kterém bychom v případě výhry brali postup do baráže. Bohužel jsme po vyrovnaném zápase padli na sokolovském ledě s karlovarským béčkem 3:4. Zklamání bylo velké, byli jsme blízko. Týmu ale patří obrovská pochvala, zejména nadstavbovou část kluci odmakali "na krev". Prohra v rozhodujícím utkání bolí, ale takový už sport někdy bývá. Zároveň nám prohra může sloužit jako motivace do dalšího ročníku.
Sezonu dorostu hodnotím s rozpačitými dojmy. Cílem byl rovněž postup do nadstavbové části, což se týmu nepovedlo. Potýkal se s velkými výkyvy výkonnosti. Pozitivně lze hodnotit zapojování hráčů dorostu do juniorského týmu, ať už se jedná o hráče ročníku narození 2009 či 2008, kde svoji roli zvládli skvěle. Někteří hráči se v závěru sezony stabilně přesunuli do juniorky a hráli tam důležitou roli. V závěru sezony dorost vyhrál silně obsazený turnaj v České Lípě.
Jak hodnotíte sezonu devítky, které těsně unikl postup do baráže?
Devátá třída ušla velký kus cesty, tým pracoval naplno, zlepšoval se, vyhrál svoji skupinu v základní části, a nakonec padl v rozhodujícím utkání o postup do baráže o extraligu. Mužstvo zaslouží pochvalu, bylo krůček od postupu, kluci byli samozřejmě zklamaní, ale s odstupem času se určitě za své výkony nemusí stydět, hráli na hraně svých možností. Devátá třída tvořila společnou tréninkovou skupinu s osmou třídou, mladší kluci se v každodenním porovnávání se staršími výrazně posunuli. Pravidelně nastupovali osmáci za devítku, a nakonec někteří hráči dohráli sezonu v devítce, kde zažili kvalitní zápasy v nadstavbové skupině a rozhodně se v ní neztratili. Dokázali plnit i klíčové role v týmu, což je určitě pozitivní zpráva k nadcházející sezoně, kde budou moci nabyté zkušenosti zúročit.
Když se přesuneme k mladším kališníkům. Co říct k jejich výkonům?
Sedmá třída se těsně nedostala do nadstavby, hrála vyrovnanou skupinu například s Litvínovem, Ústím nad Labem, Děčínem, kde dokázala předvádět kvalitní výkony. Ze 23 zápasů základní části tým 17x vyhrál, což je výborná bilance a dokazuje to vyrovnanost skupiny. Tým měl náročný program, v prosinci reprezentoval klub na velmi kvalitně obsazeném 1. ročníku Memoriálu Václava Rubeše. V žákovských kategoriích nejde jen o výsledky, ale o rozvoj, zlepšování se. Z tohoto pohledu lze sezonu hodnotit pozitivně.
Na šestou třídu je nutné nahlédnout ze dvou pohledů. Prvním je velký úspěch v základní části, když dokázala postoupit do nadstavbové skupiny. Druhým pohledem je samotná nadstavba. Tým zde zažil krušné chvíle, když se setkal s opravdu silnými soupeři. Postupem se s tím začal trochu srovnávat a některá utkání lze určitě hodnotit pozitivně. Pro kluky je to samozřejmě velká zkušenost a určitým způsobem nastavené zrcadlo, že musí ještě hodně makat a mít chuť se zlepšovat.
Pátá třída celý ročník předváděla povedené výkony, dokázala porážet silné soupeře. Jak v lize, tak i na turnajích, které byly velmi kvalitně obsazeny. Klíčový prvek páté třídy je přechod na velké hřiště a postupné učení se jednotlivých činností na všech postech. Hráči se s tím vypořádali a mají za sebou povedenou sezónu.
V čem je hlavní problém v postupu do vyšší ligy u devítky, dorostu a juniorky? Je to čistě o odlivu hráčů, nebo i o nevyhovujícím systému soutěží?
Je to kombinace obojího. Například v juniorce postupuje z celé republiky 1 tým, v lize je kolem 70 mužstev, ambiciózních celků je hned několik. V základní části je málo kvalitních zápasů, nadstavbová skupina je pak velmi krátká a rozhoduje o celé sezoně, všechno se musí sejít, aby to vyšlo. V dorostu i devítce je systém podobný.
Dá se zvýšit šance na postup výš i jinak než příchodem nových posil? Chystáte například nějaké změny v přípravě?
Šance se dá zvýšit posilami, ale my chceme vsázet především na domácí hráče. Samozřejmě se ale poohlížíme po tom, jak týmy zkvalitnit. Cesta určitě vede přes tvrdý, kvalitní trénink a důkladnou přípravu. Věřím, že se nám to povede. Velké změny nechystáme, letní příprava je u starších kategorií z velké části pod vedením Tomáše Svobody (kondiční trenér A týmu) a troufám si říct, že je velmi kvalitní. U mladších kategorií trenéři připravují pro hráče pestrý program pro maximální všeobecný pohybový rozvoj.
Jaké jsou cíle do příští sezony pro jednotlivé kategorie?
U žákovských kategorií je cílem hlavně maximální možný rozvoj, jak jednotlivců, tak celého týmu. Pokud se podaří uhrát kvalitní výsledky, tak to bude bonus. Od devítky až po juniorku se chceme nejprve dostat do nadstavbových skupin a následně rvát o postup do vyšších soutěží.
V mládeži působíte už nějakou dobu, pozorujete nějaké změny třeba v návycích nebo chování dětí? Přece jen se stále mluví o tom, jak jsou čím dál tím méně pohybově zdatné, vidíte to třeba když přijdou nováčci do klubu?
Změna tam určitá je. Neřekl bych ale, že jde nutně o menší pohybovou zdatnost. Vnímám spíše mnohem větší specializaci, spoustu dětí má hokejové dovednosti na vysoké úrovni, ale dělá jim problém například fotbal nebo jiné míčové hry či různá gymnastická cvičení. Proto se snažíme o maximálně všeobecný pohybový rozvoj, protože lední hokej je koordinačně velmi náročný sport.
Jaké sporty jsou zahrnuté do přípravy a snažíte se u dětí rozvíjet nějakou všeobecnou tělesnou zdatnost, nebo se soustředíte vyloženě na to, co využijí v hokeji?
Přípravy jsou pestré, zařazujeme různé sporty, míčové sporty, různé kolektivní i individuální hry. Tréninkové zázemí, které máme k dispozici, nám dovoluje zařadit v podstatě jakýkoliv sport. U nejmladších a žákovských kategorií jde především o všeobecný pohybový rozvoj. Každá kategorie má své specifika. U nejstarších je příprava zaměřena oblasti, které jsou klíčové pro lední hokej, například síla, dynamika, rychlost, celková fyzická kondice. U starších už je příprava především o dřině, ale i zde je prostor pro různé hry.
Jak je těžké děti motivovat? Speciálně v suché části přípravy, kdy nechodí na led?
Motivace je samozřejmě klíčový faktor a musí se s ním pracovat. U mladších kategorií jsou tréninky o pestrosti, střídání činností, jsou plné her. Zde si myslím, že s tím problém není. Starší hráči musí pochopit, že letní příprava je nutností, bez které nelze v dnešní době lední hokej kvalitně hrát. Často tréninky bolí, ale hralči to dělají pro sebe, aby byli lepší. Takže tady by už měla fungovat vnitřní motivace. Osobně se na přípravu těším, i jako hráč jsem tohle období měl rád, tedy až na běhání, ale patří to k tomu.
Jak bude probíhat příprava na další sezonu?
Příprava bude probíhat tradičně v květnu a červnu, kdy se bude trénovat na suchu. Kromě zavedených sportovišť zařídíme u některých kategorií inline hokej, který je perfektním zpestřením. Jinak budeme využívat tělocvičny, posilovnu, plochu, venkovní hřiště, hokejbalové hřiště nebo atletické ovály. Na led se pak chystáme v srpnu, kde bude blok soustředění jednotlivých týmů a postupně se budeme chystat na start soutěží. Navíc v červenci proběhne v Litoměřicích North Star kemp, kde se hráči budou moci věnovat pilování dovedností.
