Kališníci v prvním čtvrtfinálovém utkání těsně nestačili na domácí Prostějov a prohráli 0:1 po prodloužení. Podle Tomáše Gumana, jenž strávil na ledě největší porci minut ze všech hráčů Stadionu, za neúspěchem stojí především nevyužití přesilových her. Nyní ale chtějí kališníci hodit prohru za hlavu a do čtvrtečního duelu nastoupit na led s čistou hlavou. „Ať už prohraješ, nebo vyhraješ, slav, nebo smutni do dvanácti. Zítra je nový den,“ to je motto, kterým se snaží litoměřický útočník řídit.
V prvním čtvrtfinálovém utkání jste prohráli 0:1 po prodloužení. Jak bys okomentoval průběh zápasu?
Od začátku to byla velmi těžká bitva, fyzicky náročná. Myslím si, že takhle by měl vypadat zápas play-off. Šance byly na obou stranách, ale podle mě jsme si zápas prohráli nevyužitím přesilových her. Absolutně jsme si v nich netvořili šance, v podstatě jsme jen zaváželi puk do útočného pásma, a to se nám nesmí stávat. Ve vyřazovacích bojích jsou přesilovky ještě důležitější než v základní části, protože při hře 5 na 5 je každý poctivý.
Myslíš si, že jste při přesilovkách dělali chyby vy, nebo že na ně byl Prostějov dobře připravený?
Neřekl bych, že na ně byli kdoví jak připravení. V play-off každý hraje poctivěji než v ostatních zápasech. Samozřejmě, že se věnovali naší hře dopředu, tak jako my jejich, ale když dostaneme na venkovním hřišti tři přesilovky, musíme dát minimálně jeden gól.
Nebyli jste ze začátku duelu nervózní?
Ze začátku je každý opatrný a bojí se udělat chybu. Myslím si, že oba týmy měly stoprocentní obranu. Bylo tam pár chyb, ale oba gólmani chytali výborně.
V čem vám dělal soupeř největší problémy? Na jakých pilířích stojí jeho hra?
Hrají hodně do těla, stejně jako my. Skvěle se vraceli, nedocházelo k žádným přečíslením a jejich obrana byla výborná. Pro nás to ale nebylo žádné překvapení, takhle má prostě vypadat play-off.
V zápase jste na ledě byli několikrát ve čtyřech, ve druhé třetině dokonce pět minut. Nakopla vás úspěšná oslabení do další hry?
Určitě ano. Oslabení nám jdou. Kluci, co tam chodí, je hrají v podstatě celou sezonu. Já jsem je vlastně začal hrát až teď. Kdyby nám takhle šly i přesilovky, tak jsme v úvodním zápase série neprohráli, o tom jsem přesvědčený.
Dva tví spoluhráči zápas nedohráli, byla to pro tým citelná ztráta a velký zásah do sestavy?
Celé utkání jsme hráli na tři lajny. Ač se to nemusí na první pohled zdát, tak je to dost náročné. I prodloužení jsme odehráli tímto systémem. Jsme unavení, ale musíme nabrat síly a ve čtvrtek urvat výhru.
Jak ovlivní úvodní prohra po prodloužení psychiku týmu do dalších zápasů?
Samozřejmě nás neúspěch mrzí o to víc, že rozhodlo prodloužení, ale nemyslím si, že bychom byli nějak zlomení. Bývalý manažer Znojma Rosťa Dočekal mi vždycky říkal: „Ať už prohraješ, nebo vyhraješ, slav, nebo smutni do dvanácti. Zítra je nový den,“ takže k tomu znovu přistoupíme na 120 % a půjdeme si za vítězstvím.
Na ledě jsi odehrál víc jak 25 minut, což je nejvyšší icetime ze všech kališníků. Pociťuješ na sobě únavu?
To jsem ani nevěděl. Samozřejmě jsem unavený, stejně jako všichni. Play-off se ale hraje na krev, do úplného vyčerpání. Musíme nabrat síly a jet dál.
Schytal jsi jednu nepříjemnou ránu do kotníku, kterou jsi dlouho vyklepával. Je to v pořádku?
Ano, ale je to v pohodě. V tu chvíli jsem si teda hodně zanadával, ale už je to v pohodě.
