Stadion zakončil letošní ročník Chance ligy na třetím místě. Během sezony se do Litoměřic vrátil odchovanec Lukáš Plos, který v první sezoně mezi dospělými zaznamenal deset gólů. ,,První zápas jen tak nezapomenu. Člověk tady vyrůstal a v klubu jsem strávil osm let. Jako dítě jsem vzhlížel k hráčům, kteří tu hráli za chlapy a vždy chtěl být jako oni a najednou se mi to povedlo, takže to byl nepopsatelný pocit a přál bych to každému," uvedl devatenáctiletý útočník.
Letošní ročník jste zakončili na bronzové příčce. Jak celkově sezonu zhodnotit?
Přišel jsem po čtvrtině základní části a vůbec nevěděl co od toho čekat. Navíc jsem přišel, když tým měl čtyři prohry v řadě, takže jsem se lehce bál. Sezonu hodnotím kladně, nikdo od nás na začátku sezony nic nečekal. Ke konci jsme začali vnímat, že můžeme udělat první šestku, o čemž se rozhodlo až v posledním zápase základní části, který jsme odehráli v play-off módu a hodně nás ovlivnil směrem do vyřazovacích bojů.
Měnili se nějak cíle v průběhu sezony?
Dlouhodobý cíl byl hrát zápas od zápasu a doufat v co nejlepší výsledek. Celkové umístění dopadlo skvěle, takže můžeme být spokojení.
S odstupem času, co bylo klíčové a jaký byl největší rozdíl mezi vámi a Zlínem v semifinále?
Řekl bych, že jedním z klíčových zápasů byl čtvrtý duel série ve Zlíně, kdy jsme v posledních vteřinách srovnali. Bohužel nám v prodloužení chybělo štěstí. Hodně sil nás stála oslabení, kterých jsme měli opravdu hodně, což byl klíčový faktor. V posledních zápasech jsme nehráli tak aktivně a odešli fyzicky. Určitě hrály roli zkušenosti.
Vybavíš si nějaký nejlepší a nejhorší moment sezony?
Nejlepší moment byl určitě pátý zápas proti Třebíči, protože jsme od začátku cítili, že vyhrajeme a je to náš den. Nevím, jestli nejhorší, ale hořkou tečku měl sedmý zápas proti Zlínu, protože jsme věděli, že už je to náš poslední zápas a parta kluků v kabině už nebude nikdy stejná.
Pro tebe to byla první sezona mezi dospělými. Jak těžký byl přechod z juniorky?
Říkal jsem si, že jsme dost mladý tým. Měl jsem velkou důvěru od trenérů a od začátku dostával hodně prostoru. Prvním gólem to ze mě všechno spadlo. Měl jsem štěstí, že jsem se trefil hned ze začátku, protože když vidíte v kolonce gólů nulu, tak je člověk nervózní, když se od útočníků čekají góly.
Ty jsi se vrátil do Litoměřic v průběhu sezony. Jaké jsi měl pocity jako odchovanec?
První zápas jen tak nezapomenu. Člověk tady vyrůstal a v klubu jsem strávil osm let. Jako dítě jsem vzhlížel k hráčům, kteří tu hráli za chlapy a vždy chtěl být jako oni a najednou se mi to povedlo, takže to byl nepopsatelný pocit a přál bych to každému.
V sezoně jsi se trefil celkem desetkrát, takže s individuálními výkony asi spokojenost?
Když se daří týmu, tak se daří i jednotlivcům, takže z toho góly vyplynuly. Kdybychom hráli dole, tak by to nebylo takové. Beru to jako dobrý vstup do dospělého hokeje, ale pořád jsem do toho pouze nakouknul a další sezony se do toho musím dostat naplno.
V play-off jsi hrál přesilovky i oslabení. Jak si vážíš důvěry trenérů?
Hrálo se mi skvěle a jsem moc rád za důvěru od trenérů. Snažil jsem se ji splatit, což se doufám povedlo. Jsem moc rád, že jsem mohl hrát doma. Miluji to zázemí, lidi a fanoušky.
V útoku jsi nastupoval s Markusem Korkiakoskim a Riku Sihvonenem. Jak se ti s nimi hrálo?
Kluci už jsou zkušenější a byl jsem tam ten mladý, co to odlítá. Snažil jsem se jim pomoct rychlostně. Markus má neskutečnou hlavu, dokáže vymyslet skvělé přihrávky a Riku je výborný střelec.
Tvoje sestra momentálně hraje na ženském mistrovství světa. Sleduješ a fandíš?
Určitě jí fandím. Koukal jsem na zápas proti Finsku a dala gól jak jinak než do prázdné, protože já jiné taky nedávám. Věřím, že medaili urvou.
Nyní tě čeká volno. Jak ho prožiješ a kdy se vrátíš zpět do tréninku?
Teď dám hlavně trošku odpočinek od hokeje a pak se začnu znovu připravovat. Týden si udělám volno a znovu se do toho vrhnu.
