10. 4. 2010 | Jan Luňáček, Michaela Luňáčková

Pro tyhle chvíle hrajeme hokej, říká trenér Daniel Tvrzník

Emoce, radost. To bylo vidět na tvářích tisícovky přítomných na pátém finálovém zápase v Lovosicích. Honza Kloz vyvolal úsměv na tvářích nás všech, když v prodloužení z první prostřelil Melichara. Na první dojmy jsme se po zápase zeptali trenéra Daniela Tvrzníka.

Dneska to bude veselé…

Bude to veselé. To, co teď prožíváme, to je přesně to, proč hokej hrajeme. Musím před celým mančaftem smeknout. To, co nás potkalo, že třikrát vedeme a oni třikrát vyrovnají, přitom jsme si dali 90 vteřin před koncem v podstatě vlastní gól… Říkal jsem si, že nám to asi není souzené, že už to není možné. Ale dopadlo to, jak to dopadlo. Jsme hrozně šťastní.

Na hodnocení sezony dojde později, ale přesto – tohle je asi největší úspěch litoměřického hokeje.

Samozřejmě, co já si pamatuju, tak je to největší úspěch. Ale jak říkáš, pro nás sezona ještě nekončí. Máme před sebou čtyři zápasy a musíme udělat všechno pro to, aby to bylo ještě úspěšnější. Pak teprve sezonu zhodnotíme.

Dneska byla v Lovosicích nejvyšší návštěva. Je vidět, že v Litoměřicích hokej lidi táhne.

Já jsem si vždycky myslel, že Litoměřice jsou hokejové město, už od dob Dukly v 60. letech. Dneska byla plná hala i tady v Lovosicích, to bylo něco neskutečného. Atmosféra po celý zápas byla úžasná. Je to prostě nádhera, co tady teď zažíváme. Děkujeme všem, kteří dnes přišli.

Měli jste naplánovanou nějakou oslavu? Vyrazíte někam?

My jsme nechtěli nic zakřiknout, nic jsme neplánovali. Hrajeme teď ale až ve středu, takže si myslím, že nějaká malá oslava určitě proběhne. Ale jak už jsem říkal, máme před sebou čtyři zápasy a chceme se na ně maximálně připravit.

Děkuju a samozřejmě moc gratulujeme k vítězství.