Šimon Kubíček o WHL: Chce to hrát pořád naplno, soutěž je hodně sledovaná

Zveřejněno 23.11.2020 | Vít Trubička
Vedle Pavla Nováka a Filipa Koffera je dalším kališnickým hokejistou se zkušenostmi ze zámořské Western Hockey League také obránce Šimon Kubíček, který v uplynulé sezoně oblékal dres Seattlu Thunderbirds. Na rozdíl od Koffera a Nováka ale nastupoval v americkém týmu, s oběma se ale na ledě potkával v rámci skupiny západní konference, ve které všichni nastupovali. „Jsem rád, že jsem mohl dva roky v zámoří působit a doufám, že ještě budu mít možnost si tam zahrát,“ řekl mladý bek.

Máš za sebou dvě sezony v Seattlu. Jakým přínosem byly pro tvou kariéru?

Tak přínosem byly určitě. Juniorský hokej v USA a Kanadě má velikou kvalitu. Jsem rád, že jsem tam dva roky mohl strávit, jak z hlediska hokeje, tak i mimo, co se týče jazyku a tak. Doufám, že ještě budu mít možnost si tam zahrát.

V týmu jsi patřil spíše k mladším hráčům. Jak těžké bylo vyrovnat se s konkurencí?

Tak ze začátku to samozřejmě nebylo jednoduché, ale celkem se mi povedly přípravné zápasy a pak už to bylo lepší. Konkurence je všude, takže si nejde vybírat.

Thunderbirds také měli celkem početný kádr. Bylo to pro tebe motivující k lepším výkonům?

Ano, jak říkáte. Byli tam někteří hráči navíc a když člověk nemakal nebo nehrál dobře, tak by šel hrát někdo jiný.

42
asistencí nasbíral Kubíček během dvou let za T-Birds. Gólů vstřelil sedmnáct.

Obě sezony jsi ale patřil k nejlepším nahrávačům svého týmu. V čem si právě v této disciplíně věříš?

Myslím si, že umím dobře najít rozjetého útočníka. Taky hodně střílím, takže to často gólman vyrazí a někdo doklepne puk do brány.

Jak těžký byl samotný skok ze staršího dorostu Českých Budějovic do kanadskoamerické soutěže?

Jednoduché to nebylo, člověk si chvíli zvyká na užší kluziště a trochu jiný styl hokeje, ale čím víc hrajete, tím je to lepší.

Sice jsi hrál v americkém týmu, ale první sezonu jste v mužstvu měli jen jednoho hráče s americkým občanstvím, o rok později dva. Nebylo trochu nezvyklé, že jste měli tým složený víceméně jen z Kanaďanů nebo to v oblasti okolo Seattlu nikdo neřešil?

Celkově v této soutěži nehraje moc hráčů s americkým občanstvím, hraje tam více Kanaďanů, ale nějak zvlášť se to neřeší. Mají to taky jinak se školou, takže proto.

Jaká byla vůbec konfrontace s kanadskými týmy? Vnímala se určitá rivalita k vám, jakožto formálně americkému týmu?

Ani bych neřekl. Největší rivalita byla právě mezi týmy z americké divize. Například Portland nebo Everret.

Jaká je atmosféra na utkáních? Ty navštěvuje ve vaší domovské aréně až 6000 diváků. Bylo to něco, na co sis zpočátku musel zvykat?

Chvíli ano, protože v Česku to tak v juniorském a někde ani v seniorském hokeji není. Zvykl jsem si ale rychle, protože hned první zápas na nás bylo asi 6,5 tisíce a druhý zápas v Portlandu 10 000. Je to něco jiného než před mamkou, taťkou a dědou.

Trenér Seattlu si mě všiml při rvačce na Hlinka Gretzky Cupu

Jak je tato soutěž sledována skauty? Třeba jen v letošním draftu uspěli dva hráči T-Birds.

Soutěž je sledovaná hodně. Na každý zápas chodí několik skautů, takže to chce hrát pořád naplno.

Draftují se i hráči z Kanady a USA do týmů ve WHL. Dostávají se z něj všichni hráči do týmu nebo jsou ještě další try-outy?

Je to tak. Neřeší se, jestli je to Kanaďan nebo Američan. V týmu jisté místo nemají, klidně je třeba mohou vyměnit jinam.

Šimon Kubíček v dresu Seattlu

Jsou zde některé kluby „farmářské“ specificky pro jeden konkrétní klub v NHL nebo i do této soutěže je víceméně jedinou vstupenkou draft a následné try-outy?

Farmářské týmy zde nejsou. Buď si vás vybere nějaký NHL tým v draftu a nebo si vás může pozvat na kemp.

Jakým způsobem pak funguje výběr hráčů z Evropy do soutěží podobného typu jako je WHL?

Týmy různě sledují hráče i během sezony. Například náš asistent trenéra mi ukazoval některé zápasy naší juniorky nebo první ligy, takže určitě mají přehled. Nebo se jezdí koukat na některé reprezentační turnaje. Mě si například trenér ze Seattlu všiml, když jsem se na Hlinka Gretzky Cupu pral na rozbruslení proti Rusku, takže v pohodě. (smích)

Jak byla WHL poznamenaná pandemií Covid-19? Měli jste nějaké týmové ambice, které dřívější ukončení soutěže zhatilo?

Je to škoda. Zbývalo asi pět zápasů do konce základní části a nám zbývalo vyhrát asi jeden zápas, abychom šli do play off, ale potom se to ukončilo, nedá se nic dělat.

Thunderbirds hrají ve Western Hockey League již od sezony 1978/1979 a jsou jedním z šesti nejdéle fungujících týmů v této soutěži. Je znát z klubu jakási tradice a historie?

Znát to je, v klubu pracuje hodně lidí, kteří tam působí třeba 20 let i déle.

Na české kluky tu vzpomínají v dobrém, říká Kubíček

V Seattlu také debutoval první Čech ve WHL Petr Nedvěd po emigraci v sezoně 1988/89. Hned také vyhrál Jim Piggot Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka. Pomohl jeho odkaz k otevření dveří pro příliv dalších českých hokejistů třeba i tobě osobně, i když je to už více jak třicet let zpátky?

Je to možné, protože Petr Nedvěd byl výborný. Za 71 zápasů měl 145 bodů, takže potom začali asi brát víc hráčů z Česka. (smích)

Vnímá se vůbec v týmu česká vlna? Kromě Nedvěda totiž NHL draftem a Seattlem prošli i Jan Hrdina, Zdeněk Blatný či bývalý kališník David Švagrovský.

Nevím, jestli vlna. Na plno kluků, co v Seattlu hráli, se mě ptali, jak se jim daří a tak, takže na ně vzpomínají jenom v dobrém.

Máte také poměrně zkušený trenérský tým. Jak hlavní kouč Matt O´Dette, tak asistent Kyle Hagel toho dost odehráli v AHL a ECHL, druhý asistent Castan Sommer pak může nabídnout zkušenosti z univerzitní NCAA. Je podobné složení trenérského týmu ve WHL obvyklé?

Nevím, jestli je to obvyklé, ale myslím, že v Seattlu to klape. Určitě je super, že trenéři mají za sebou úspěšné kariéry a ví, jak na nás.

Je skvělé, že se můžeme účastnit klubových charitativních akcí

Co je v Česku trochu neobvyklé, je vlastní písnička po vstřelení gólu. U vás se jednalo o My Humps od Black Eyed Peas. Vybíráte si jingly sami? Je to specifický případ jen u Thunderbirds nebo je to v USA a v Kanadě rozšířenější?

Myslím si, že to tak má více týmů. Před sezonou si každý hráč vybere svůj song po gólu. Ten můj mi vybral náš kapitán, protože jsem s ním prohrál kámen, nůžky, papír, takže to byla samozřejmě trochu sprostá, ale dobrá písnička. (smích)

Gólová radost Šimona Kubíčka

Thunderbirds se také poměrně značně věnují různým charitativním projektům, dokonce hráči chodí do škol, sdružených v Communities In School of Kent. Absolvoval jste něco takového osobně? Jak taková návštěva školy vypadá?

Ano, několik jsem jich absolvoval. Chodí se do škol, například si povídat s dětmi, přinést jim nějaké oblečení nebo jim odpovědět na nějaké otázky. Také se třeba chodí za tělesně postiženými dětmi, kteří nemají možnost se dostat na zápas a odpovědět jim na to, co je zajímá.

Je podle tebe dobře, že už juniorské týmy v Americe zastávají jakousi společenskou odpovědnost díky těmto charitativním akcím?

Určitě je to dobře. Většinou se to dělá v seniorských týmech, takže je super, že si podobné akce můžeme zkusit už teď a baví nás.

Kam povedou tvoje další hokejové kroky, až opustíš juniorské soutěže?

To zatím nevím, tenhle rok jsem neprošel draftem, takže se budu snažit, aby se to třeba povedlo příští rok. Nebo bych se chtěl dostat na nějaký NHL kemp, ale uvidíme, jak to vůbec v téhle době bude.

Autor fotografií: Photo Courtesy Brian Liesse/Seattle Thunderbirds