Celkem obsáhle rozebral sezonu litoměřické mládeže šéftrenér Vladimír Domin. Z jeho pohledu byla veskrze pozitivní, trenéři se drželi nastolených trenérských plánů. Rovněž byl také hlavním kormidelníkem u dorosteneckého výběru. „Základní část byla úspěšná, v nadstavbě občas přišly zbytečné prohry,“ řekl Domin o sezoně dorostu.
Jak byste zhodnotil celý průběh mládežnické sezony?
Na první nadechnutí musím objektivně říct, že sezonu hodnotím určitě pozitivně. Každý trenér měl připravený tréninkový plán, který ho vedl celou sezonou. Před letošní sezonou jsme si společně stanovili několik hlavních témat a ty jsme prezentovali rodičům na společném setkání, Dali jsme tomu název „Správný směr“, celé to přednesl pan Fišera a u rodičů to mělo pozitivní ohlas. Soutěže 3. až 5.třídy probíhaly standardně, pouze u mladších a starších žáků byly letos pro naši organizaci trochu specifické. Ale je to již za námi, a tak se těšíme na novou sezonu, kterou budeme hrát opět standardně, jak jsme v naší organizaci zvyklí. Spokojení můžeme být i u náborových akcí, které tradičně spojujeme s celorepublikovou svazovou akcí „Pojď hrát hokej“. Je vidět, že hokej v našem městě má dobrý zvuk, a to je pochopitelně dobře, ale znamená to i závazek do budoucna. V poslední řadě je třeba pozitivně hodnotit sezonu dorostu a juniorů, kteří se rvali o další postup v soutěži až do posledního zápasu.
Došlo u jednotlivých týmů k naplnění předem deklarovaných cílů či požadovanému progresu na cestě za nimi??
Všichni dobře víme, že zásadní pro rozvoj každého hráče je pravidelný a kvalitní trénink. Dalším důležitým krokem jsou zápasy a nakonec jsou to turnaje. Naši druháci a třeťáci odehráli zajímavé turnaje, které jsou vždy plné emocí. Ukázali nám, že se nám v těchto kategorií formují kvalitní ročníky. Čtvrťáci odehráli určitě dobrou sezonu a pomalu se v přátelských zápasech připravovali na „velké“ hřiště. Jejich síla je hlavně v počtu, kde už teď vzniká kvalitní týmová konkurence. Stoupající formu v této sezoně předvedli také páťáci, kteří se zlepšují v každém tréninku. V tabulce budou určitě v příští sezoně stoupat výš. Kategorie mladší žáci, jež se skládá ze šesťáků a sedmáků, měla letos specifickou sezonu. V letošní sezoně by to byla jedna kategorie, ale podařilo se nám pro ně najít řešení a zorganizovat dvě samostatné soutěže. Velký dík si zaslouží pan Fišera, který to dokázal vykomunikovat s ostatními kluby v našem kraji a na krajské svazové úrovni prosadit dvě samostatně soutěže. Tím byly zápasy pro obě skupiny daleko zajímavější a na odpovídající sportovní úrovni. Poslední skupina v žákovské hierarchii jsou starší žáci, která hraje díky malému počtu hráčů ročníku 2005 společně s ročníkem 2006. Díky kvalitnímu hráčskému uskupení jsme se umístili na druhém místě, což je pro náš klub výborná vizitka. Dorost a juniorka postupovaly úspěšně přes první část soutěže do druhé části, kde se snažily uspět a porvat se o postup do té závěrečné části. Dorost nakonec skončil pátý z osmi, ale upřímně jsme měli na to skončit do třetího místa. Juniorce utekl postup do dalších bojů těsně před závěrem soutěže. Odehráli výbornou sezonu a patří jim poděkování za předvedené výkony.
Naopak, dalo by se říct, že někdo zakončil sezonu nad očekávání?
Neřekl bych, ale musím s pokorou říct, že vždy je co zlepšovat. Každý z nás, každý hráč se může zdokonalovat hlavně v individuálních dovednostech, protože jenom talent nestačí. Takže bych řekl, že spíše někteří jednotlivci nenaplnili naše očekávání, ale to jsou pouze výjimky. Pro nás trenéry je takový případ vždy výzva, chceme, aby všichni hráči byli připravení na příležitost, která může přijít.
Jak fungovala provázanost a spolupráce mezi jednotlivými týmy z pohledu vzájemných tréninků nebo provázanosti hráčů mezi jednotlivými kategoriemi?
Provázanost funguje bez problémů. Každé pondělí máme trenérské schůzky, kde se bavíme a hodnotíme uplynulý týden a co nás bude čekat v týdnu následujícím. Podle potřeby jsme samozřejmě schopni posunout jednotlivého hráče, buď do tréninku nebo určitého zápasu. Důležitý je taky smysl jednotlivých posunů. Není to jenom kvůli tomu, že onemocnělo několik hráčů, ale děje se tak i proto, že některý z hráčů udělal výkonnostní posun. Hodně intenzivní přesuny tak byly hlavně mezi dorostem a juniorkou. Zhruba pět až šest hráčů z dorostu tak mělo příležitost sbírat cenné zkušenosti od starších spoluhráčů. S touto myšlenkou jsme také v průběhu sezony organizovali společné tréninky, které jsme dále dělili na obránce a útočníky. V podobném duchu proběhlo i několik společných tréninků u vybraných hráčů roč. 2006 a 2005 s dorostem. Tradičně každou středu ráno před školou pořádáme dobrovolné střelecké tréninky, kterých se mohou účastnit hráči od dorostu až po sedmáky.
V letošním roce opět proběhla akce „Pojď hrát hokej.“ Jak byla úspěšná a kolik dětí se skutečně zapsalo do přípravky?
Po čtyřech sezonách můžeme říct, že se jedná už o tradiční akci, která probíhá vždy v září a v lednu. Před každou akcí společně s Pavlem Zuziakem navštívíme místní školky a podporujeme tuto akci zdařilou prezentací. Tato aktivita se vyplácí. Na každou akci přijde tak kolem 40 dětí. Je to pro nás důležitý potenciál. Nemohu říct, že zůstanou všichni, ale víc jak polovina zůstane. Někdo se přijde jen naučit bruslit, ale to nevadí, i to patří k naší práci. Dobrá osvěta a prezentace našeho klubu je cesta k lepším zítřkům. Hokej má v našem městě velkou tradici a to je pro nás zavazující.
Co je třeba dělat pro to, aby právě tito nejmenší hokejisté u hokeje zůstali?
Za mě je důležité umět správně propojit minimálně tři základní body. Za prvé, vychovávat další nadšené trenéry, kteří budou pro hokej „hořet“. Za druhé, každý, kdo pracuje ve školství nebo v jiném sportovním klubu, mi dá za pravdu, že ve společnosti existuje enormní tlak na individualizaci. Je to v současné době trend a tak mám pocit, že kolektivní hry moc neletí. Problém není ani tak v dětech, ty si chtějí přirozeně hrát, ale v přehnaných rodičovských ambicích. A za třetí, i my trenéři si musíme najít více času a více vysvětlovat rodičům, že každá kolektivní hra má svoje pravidla a že dobře vedený kolektiv je velká výzva pro jejich děti, pro jejich budoucnost. Jinak v našem městě máme ideální podmínky pro hokej. Místní zimní stadion určitě splňuje veškerý komfort jak pro rozvoj hráčů, tak zázemí pro jejich rodiče.Svou obnovenou premiéru měl po delší době tým 9. třídy. Jak se tato kategorie osvědčila před přechodem do dorostenecké úrovně. Dokázala soutěž hráče lépe připravit?
Rozšíření soutěží o 9. třídu náš klub zastihlo v nemilé situaci. Hráčů v této kategorii máme opravdu málo. Proto jsme v letošní sezoně přihlásili pouze soutěže mladších a starších žáků, to znamená kategorie, kde hrají společně dva ročníky. Všech pět hráčů z „devítky“ se průběžně zapojovalo do tréninkového procesu v dorostu. Někteří si zahráli v průběhu sezony i mistrovské zápasy. Svaz vytvořil tuto kategorii proto, aby hráči měli čas „dozrát“, a tak si zahráli ještě jeden rok společně, než se dostanou do kategorie dorostu. Nesmíme zapomenout, že velkou roli hraje jejich biologický věk, i když je hráč sebešikovnější, tak ho limituje, aby si mohl zahrát o kategorii výš. Pro srovnání, jeden příklad z minulosti - z ročníku 2004 se to podařilo 6 hráčům, letos u ročníku 2005 to byli pouze dva.
Jak vstoupil do tréninkového plánu předčasný konec sezony?
Poslední tréninky proběhly 12. března. Sezona by normálně skončila až koncem toho měsíce. Juniorka a dorost přišly o jeden zápas. Ostatní kategorie přišly o dvě až tři utkání. V závěru sezony bývají dále tradiční turnaje, které už určitě neproběhnou, ale všichni si uvědomujeme vážnost celé situace. Teď je před námi obrovská výzva, kterou jsme nikdo nezažil. Věřím, že ji společně zvládneme. Než se zase setkáme, tak jsme se domluvili společně s trenéry, že budeme s hráči ve spojení na „dálku“. To znamená, že jim budeme posílat podněty a impulzy co dělat doma, když nemůžeme na společný trénink.V první části dorost naplnil ambice, v nadstavbě už lehce kolísal
Jak z tvého pohledu vypadal průběh dorostenecké sezony?
Letní přípravu jsme zvládli na výbornou. Tým zůstal pohromadě, de facto stejný jako loni, a tak odpadlo vysvětlování, proč je příprava na suchu dobrým základem pro celou sezonu. V květnu a červnu jsme jezdili jednou týdně na led do nedalekých Neratovic, kde jsme pilovali techniku bruslení a dovednosti s kotoučem. Tady je důležité vzpomenout a poděkovat panu Gregorovi, který nám zaplatil dopravu. V srpnu pak následovalo tradiční soustředění, turnaj v Děčíně a pět přípravných zápasů. Kluci byli podle mě na začátek sezony velice dobře připraveni, jak fyzicky tak psychicky. Věděli jsme, že z první části soutěže postupují pouze tři týmy z šesti. Tradičně silní soupeři Chomutov „B“ a Litvínov „B“ byli jasní favorité a o poslední postupové místo jsme bojovali s regionálním rivalem z Ústí. Každý zápas z těch prvních deseti byl hrozně důležitý a každá zbytečná ztráta bodu znamenala neúspěch. Kluci to zvládli a za to jim patří dík.
Další průběh sezony se odehrál tak, že dobré zápasy střídaly někdy zbytečné prohry. Nezvládli jsme závěr soutěže, čtyři prohry v řadě nás nakonec stály propad v tabulce až na páté místo. Upřímně jsem čekal umístění do třetího místa, ale takový je už sport. Plánovat a mít týmový cíl je důležité, ale rozhoduje momentální forma a individuální výkony na ledě. Nakonec byla soutěž předčasně ukončena a všechno to skončilo s otevřeným koncem. Určitě se hodí vzpomenout a poděkovat trenérovi Lukášovi Ransdorfovi, který s námi začal letní přípravu. Bohužel v srpnu ze zdravotních důvodů přerušil trenérskou profesi a přešel na „klidnější“ práci. Od prosince se k nám připojil kolega pan Valko, který působil dlouhá léta v Kanadě. Na dovednostních trénincích nám po celou sezonu aktivně pomáhali i ostatní kolegové, kterým určitě patří velký dík.
Splnil tým ambice, které byly před začátkem ročníku vytyčeny?
V první části určitě splnil, druhá část skončila tak, jak jsem již uvedl. Ale součástí sezony je také tréninkový plán a ten jsme určitě naplnili. Dávali jsme hodně prostoru individuálním činnostem. Na ledě bylo vždy čtyři až pět trenérů, kteří se věnovali jednotlivým hráčům podle individuální potřeby. Z hráčů byla cítit chuť se zlepšovat. Ještě nám z jejich strany chybí odvaha a sebevědomí zařadit zvládnutou dovednost do zápasu. Věřím, že to postupně přijde, musíme být v tomto ohledu trpěliví a dát hráčům čas.
Jak fungoval tým v průběhu roku? Dařilo se držet nastolenou cestu?
Na toto téma si můžeme povídat hodiny a stejně se budeme mít pořád o čem bavit. Myslím, že mohu být objektivní, protože s hráči už „kroutím“ druhou, respektive třetí sezonu, a tak jsem zažil podstatnou část jejich přeměny – puberty. Každou sezonu se snažím zařadit nějaké zpestření. Loni se nám osvědčila jednodenní akce na golfu či na běžkách. Letos nás čekal těžký začátek sezony, a tak jsme těsně před začátkem sezony vyjeli na dvoudenní akci na rafty. Vedoucí týmu pan Kylíšek připravil podrobný itinerář a vyjeli jsme vlakem směr Sázava. Tam vznikal dobrý základ, který jsme se snažili udržet po celou sezonu. Je přirozené, že během sezony nastanou určité výchylky, ale podařilo se je vždy vrátit do nastavených kolejí. Toto rychlé vrácení přičítám určité vyzrálosti, kterou kluci získávají. Do budoucna bych si představoval v této kategorii více spolupracovat se školou, která by měla být nedílnou součástí a základní prioritou v jejich životě.
Pro příští sezonu už dojde k posunům ročníků a do dorostu se dostanou hráči r. 2005, naopak odejdou hráči r. 2003. Jak náročné bude utváření nového týmu?
Už se nemohu dočkat, až se s kluky uvidím. Počet nových hráčů ročníku 2005 je sice nevelký, ale jsou velice šikovní. Nová sezona bude opět trochu jiná a mám už připravená nějaká překvapení. Charakter týmu se ukáže teprve ve chvíli, kdy nastanou krizové situace, ale je to další výzva, která mě žene dopředu. Samozřejmě hráčům ročníku 2003 přeji mnoho sportovních úspěchů a kuráže v juniorské kategorii. Momentálně musíme společně přečkat omezení a celonárodní karanténu. Jak dlouho nám to bude trvat, záleží tak trochu i na každém z nás. Odpovědnost každého jednotlivce je nesmírně důležitá. Současná situace mi trochu připomíná okamžiky, které jsou vidět v kolektivním sportu, kde týmový boj a výsledek je závislý na každém jednotlivci. Přeji všem pevné zdraví a v nové sezoně hodně sportovních úspěchů.
