Po šampionátu dvacítek, dvou extraligových bitvách za Kometu a krátkém zranění se znovu objevil v kališnickém dresu. Nadějný bek Jan Mlčák nastoupil proti Přerovu v obranné dvojce s Jiřím Jebavým a práce jim šla od ruky. Přesto nakonec Stadion utrpěl porážku, když padl 3:4. „Odehráli jsme parádní zápas. Body jsme si zasloužili,“ zhodnotil prohraný duel. Rozpovídal se také o nedávno skončeném MS i anabázi v Brně.
Nadějně rozehraný zápas, který nakonec skončil prohrou. Jak střetnutí se Zubry zhodnotit?
Myslím, že jsme odehráli parádní zápas. Ale bohužel jsme se kvůli našim chybám připravili o body, které jsme si podle mého názoru zasloužili.Čím podle tebe strhnul soupeř výhru na svou stranu. V čem byl kromě branek lepší?
My jsme dělali zbytečné fauly, které jsme dělat neměli. Navíc trochu chyběl větší důraz na brankovišti. Ale jinak jsme podle mého hráli opravdu dobře a škoda, že jsme nějaký bodík nezískali.Faulů sice bylo hodně, dokázali jste ale ubránit dvě dvojnásobné přesilovky a v jednom z oslabení dát gól. Jak moc to může pomoct do dalších zápasů? Třeba z hlediska sebevědomí.
Je pravda, že týmu dodá ubráněná přesilovka určité sebevědomí. Obzvlášť když je to pět na tři. I gól v oslabení nás celkem nakopl. Na takových věcech musíme stavět.Na ledě ses objevil po delší době. Nejdřív MS, potom Kometa a zranění. Jak ses cítil po zdravotní pauze na ledě? Už tě nic nelimituje?
Na tréninku, který byl den před zápasem, už jsem věděl, že to zranění bude v pohodě. Takže jsem šel do zápasu v klidu a nic mě nelimitovalo. Naštěstí mi to vydrželo i v průběhu zápasu a nic mě nebolelo, za což jsem moc rád.Mezi juniorským šampionátem a návratem do Litoměřic sis zahrál dva zápasy za Kometu. První dva extraligové v této sezoně. Jak sis je užil? A co rozdíly mezi nejvyšší soutěží a první ligou?
Jsem strašně rád, že mě do Komety na pár zápasů zase vzali, mohl jsem být s klukama a moc jsem si to užil. Bylo to něco jiného, než je první liga. V extralize je například víc potřeba dodržovat systém a hokej je tvrdší.Když se vrátíme k MS, bylo pro tebe asi hodně zvláštní. Dlouho jsi čekal na šanci, která pod vlivem mnoha okolností nepřišla. Jaké to bylo?
Musím říct, že to bylo strašně těžké na psychiku. Člověk ze dne na den pořád doufá, že bude dopsán na soupisku. Já si to ale užil, i když jsem nehrál. Po třetím zápase, kdy se zranil další útočník, už jsem s tím tak nějak počítal. Myslím, že mě to zas někam posune a budu makat, abych se do výběru dostal příští rok.
V týmu ses sešel s několika dalšími hráči. Právě s nimi jsi ale bojoval o místo. Co vzájemná rivalita?
S klukama jsme měli na šampionátu celkově skvělou partu. S většinou se známe už od šestnáctky. To, že nás tam bylo tolik z Litoměřic, ale bylo také fajn. Občas jsme se trošku pošťouchli, ale že by tam byla nějaká velká rivalita, to ne. Zdravá rivalita. Na jednu stranu se všichni chtěli dostat do výběru, na druhou to zase přáli ostatním.Ve středu vyrážíte směr Havířov. Jaký soupeř na vás na druhém konci republiky čeká?
Havířov teď má dvě porážky, takže určitě bude chtít tu šňůru ukončit. Stejně tak my. Musíme kouknout na video, jak hrají ve hře pět na pět, jaké mají přesilovky, oslabení, co by na ně mohlo platit. Určitě to nebude jednoduchý soupeř a navíc nás čeká dlouhá cesta. Ale doufám, že to zvládneme a přivezeme tři body.
