Soutěžní premiéru si kvůli zdravotním problémům odbyl až v duelu s Přerovem. Navíc musel společně se spoluhráči kousat porážku. Na led se ale František Klejna po dlouhé pauze už hodně těšil. „Těšil jsem se strašně moc. A necítil jsem se ani nijak špatně, že bych nemohl,“ měl radost. Důvodů, proč Zubři zpřetrhali kališnickou šňůru výher, podle něj bylo několik. „Neměli jsme takový pohyb, jaký bychom potřebovali. Nebyli jsme tolik důslední v osobních soubojích a situacích, kdy jsme potřebovali zabrat a získat puk,“ hodnotil talentovaný obránce.
Stadion vyrazil poprvé v sezoně na Moravu, kde padl 2:5. Jak byste ztracený zápas s Přerovem popsal? Utkání nebylo vůbec podle našich představ. Myslím si, že jsme první třetinu nebyli úplně ve formě. A to nám vydrželo i ve zbytku zápasu. Neměli jsme takový pohyb, jaký bychom potřebovali. Nebyli jsme tolik důslední v osobních soubojích a situacích, kdy jsme potřebovali zabrat a získat puk. Musím přiznat, že Přerov měl asi větší chuť vyhrát.
Markus Korkiakoski neproměnil za stavu 2:1 pro Zubry trestné střílení. Mohl to být jeden z rozhodujících momentů duelu? Na jednu stranu to zápas mohlo trochu ovlivnit, ale na druhou jsme měli spoustu jiných šancí, ze kterých jsme mohli dát góly než jen z nájezdů. To, že Markus nedal, se stane. Nebylo to nic, co by mělo až takový význam.
Přerov vás z pohledu statistik vyloženě přestřílel. Čím to, že dostal soupeř v zakončení tolik prostoru? Kdybych neviděl statistiky, vůbec bych neřekl, že nás přestříleli o tolik nebo že by třeba měli tolik nebezpečných šancí. Podle mě šlo hlavně o to, že když jsme my zakládali útok, tak jsme si pořádně nedali nahrávku. A když jsme se dostali do pásma, ne vždycky to skončilo střelou, což je špatně. Občas jsme to zbytečně přehrávali. Přerov nás navíc docela dobře bránil, takže jsme se k zakončení ani tolik nedostávali.
Na utkání jste kvůli potížím v dopravě dorazili později, než je obvyklé. Neproběhlo ani rozbruslení. Jak velký měl tento fakt vliv na průběh samotného zápasu? Tohle většinou odezní chvíli po půlce první třetiny, což není až tak hrozné. Zkrátka se to rozjezdí. Na to, že jsme přijeli málem až na zápas, to po deseti patnácti minutách nebylo poznat, jestli jsme rozbruslení měli, nebo ne. Řekl bych, že na náš výkon to nemělo vliv.
Porážka přišla po třech vítězstvích v řadě. Není možné, že jste měli v hlavách až přílišné sebevědomí? To bych úplně neřekl. Samozřejmě jsme chtěli urvat body venku, protože to se vždycky cení. Ale nemyslím si, že bychom byli nějak na koni a mysleli si, že teď porazíme každého. Zároveň se ukázalo, že nemůžeme přijet ven a čekat, že všechno vyhrajeme. Ale sezona je dlouhá, nechceme prohru nějak hrotit. To, že se jednou prohraje, se stane. Teď musíme zvládnout další zápasy, které máme před sebou. Od toho se pak zase všechno odrazí.
Pauza? Už jsem se strašně těšil na led, říká Klejna
V sestavě kvůli zdravotním komplikacím nefigurovali třeba zkušený Aleš Pavlas nebo jeden z nejproduktivnějších hráčů Vojtěch Střondala. Jak moc týmu chyběli? Aleš je pro tým velkým přínosem. Hlavně v kabině. Na ledě se s ním hraje dobře, má klid na hokejce, je starší a zkušenější. Tým dodává na ledě pohodu. Ale i přes větší marodku jsme na tom zas nebyli tak špatně, abychom nemohli urvat nějaké body.
Do týmu naopak přibyli noví hráči - útočníci Beran a Přikryl a obránce Doudera. Co říct k jejich výkonům a adaptaci na ledě? Matěj Beran zapadl dobře. Je to typ hráče, kterého trenéři chtěli. V lajně, ve které hraje, získává puky, vyhrává osobní souboje. Stejně dobře zapadl i Filip Přikryl. Ten je zase techničtější a dodává své lajně výborné přihrávky. Lukáš Doudera je zkušený, má odehráno spoustu zápasů v extralize i v lize, takže ani pro něj adaptace nebyl problém a na ledě se ukazuje v dobrém světle.
Pro vás byl duel v Přerově kvůli zdravotním potížím premiérou v letošním ročníku Chance. Jak jste si návrat užil a jak jste se na ledě cítil? Na led jsem se strašně moc těšil. Asi sedm nebo osm týdnů jsem nemohl skoro nic dělat, pomalu ani střílet. Jet na první zápas zrovna do Přerova nebylo moc příjemné, ale myslím, že to dopadlo dobře. Necítil jsem se nějak špatně, že bych třeba nemohl. Na svoje možnosti jsem, myslím, odehrál slušné utkání.
Doba rekonvalescence byla celkem dlouhá. Není to asi úplně legrace koukat na zápasy a nemít možnost spoluhráčům na ledě pomoct, že? Bylo to hrozné. Už jsem nevěděl, co mám dělat. Nudil jsem se. Mrzelo mě i to, že jsem nemohl být na ledě u našich výher. Teď už to snad ale bude lepší a já budu moct týmu konečně pomoct na ledě.
