17. 7. 2021 | Vít Trubička

Chtěla jsem si zkusit být na opačné straně barikády, říká trenérka přípravky Sarnovská

Součástí trenérského týmu přípravky v letní přípravě byla i bývalá hráčka Stadionu Agáta Sarnovská, která v současnosti obléká dres švédského Malmö Redhawks. Za úkol měla především pohybovou přípravu se švihadly a tenisáky. „Zpočátku jsem měla strach z toho, jak mě děti přijmou, nakonec to ale bylo super a myslím, že je to i se mnou bavilo,“ sdělila své dojmy.

Co tě vůbec přimělo k tomu trénovat děti?

Vždycky jsem byla v pozici toho dítěte, tak jsem si chtěla zkusit, jaké to je z druhé strany a jestli by mě to třeba v budoucnu bavilo.

Jaká jsi od toho měla očekávání? Dalo by se říct, že jim realita odpovídala?

Ze začátku jsem měla trochu strach z toho, jak mě děti přijmou. Nakonec to ale bylo super a myslím si, že je to se mnou i bavilo.

Důležitou součástí tréninku bylo i názorné předvádění různých cviků.

Jak těžké bylo udržet zájem a chuť dětí poté, co byly dlouhou dobu bez společných tréninků?

Já vynechala prvních pár tréninků a také jsem nikdy předtím netrénovala, takže těžko říct. Chuť jim ale určitě nechyběla. Když děti přišly a branka na koupaliště byla ještě zavřená, tak se každý snažil najít si díru v síti, aby se mohl na hřiště dostat dřív a zahrát si společně předtréninkový florbal.

Jak jsi ty osobně byla spokojená s přístupem a výkonem dětí v tomhle věku?

Přístup byl dobrý, každý si vyzkoušel, co mohl. Když bylo něco pro menší děti náročnější, tak třeba zpomalily nebo místo švihadla použily čáru. Vždy se ale každému nakonec něco podařilo.

Jak to vůbec bylo se složením jednotlivých tréninků? Měla jsi v tomhle volnou ruku nebo jsi měla pokyny od trenéra Domina?

Měla jsem pouze navrženo, s čím pracovat, a před začátkem stanoviště vymyslet dětem nějakou hru. V pondělí jsem měla švihadla, ve středu tenisáky. Co potom s tím, to už jsem si mohla vymyslet sama.

Hlavní je, aby to děti bavilo a měly základy různých dovedností

Z jakých částí se zpravidla tréninky u přípravky skládaly?

Trénink byl rozdělený většinou na čtyři stanoviště. Na jednom byla vždy nějaká hra, u mě tenisáky nebo švihadla, další stanoviště bylo na koordinaci a rychlost okolo kuželu nebo v písku. Pak také bylo něco na postřeh, hra s míčem a podobně.

Skákání přes švihadlo jistě patřilo k oblíbenějším částem tréninků přípravky.

Co je podle tebe nejdůležitější v trénincích dětí v tomhle věku?

Myslím si, že všechna cvičení, co jsme tam měli, jsou důležitá. Hlavní je, aby to děti bavilo, proto také mají v každém tréninku nějakou hru. Je ale rovněž podstatné, aby měly základy ostatních dovedností, které budou postupně rozvíjet a tím se i zlepšovat.

Zúročila jsi v trénování i nějaké tvé zkušenosti z dřívějška, třeba i z angažmá ve Švédsku?

To úplně ne. Spíš si uvědomuju, co já neuměla jako dítě a co by bylo dobré, aby uměly. To jsem se jim snažila předat.

Naopak, dalo tobě osobně něco trénování malých dětí do další kariéry, ať už hokejové nebo mimohokejové?

Určitě trpělivost a také to, že ne každému jde všechno hned. Některým dětem je třeba jít pomaleji, klidně jim to několikrát zopakovat a ukázat, aby to každý pochopil jak má.

Kam vůbec povedou tvé další hokejové kroky? Chtěla by ses někdy v budoucnu trenérství věnovat naplno?

Zatím bych se chtěla dál věnovat hraní. V budoucnu bych ale ráda zůstala nějakým způsobem u hokeje.