Dorostenci, deváťáci a sedmáci se vydali na společný víkendový tréninkový kemp do Holan u České Lípy. Už samotný počátek tohoto krátkého soustředění byl pojat jako trénování fyzičky, neboť hráči museli absolvovat cestu na místo na kole. Na místě pak na ně čekaly různé tréninkové fáze i další míčové a jiné hry či pohybové aktivity, které si všichni jistě užívali.
Hráči i trenéři pokládají za poměrně důležité, že se po hodně dlouhé době mohli sejít i jinde než jen na tréninku. „Bylo strašné, že jsme v době korony byli každý sám. O to víc si užívám, že jsme tu teď všichni společně,“ řekl Matyáš Burnus ze sedmé třídy. Ostatně jeho slova potvrzuje i trenér Aleš Pavlas, podle kterého bylo cílem této akce, aby se děti dostaly do jiného prostředí a vzájemně utužily partu. „V sezoně se potkáváme jenom na trénincích a není moc volného času na akce, kde by si kluci sami vymýšleli různé aktivity a věnovali se jim,“ doplnil. Hlavním úkolem společného víkendového pobytu tak nebylo nabrání množství fyzické kondice, ale spíš vytvoření a utužení sociálních vazeb v rámci týmu.
Hlavními pozitivy této akce je pro všechny zúčastněné možnost se společně setkat a vydat se na společnou víkendovou akci mimo domov. „Skvělé je, že je tu vícero kategorií zároveň. Mladší se totiž chtějí vyrovnat těm starším, naopak starší mohou mít pocit, že jsou jejich „učiteli“. To je přirozený vývoj, který jsme všichni zažili a který se podle mě v poslední době trochu vytrácí,“ řekl trenér Pavlas. Obdobně na to nahlížejí i sami hráči, jak deváťáci Daniel Drbal s Jakubem Zimmermannem, tak i sedmák Matyáš Burnus. Podle dvou starších je ale znát určitý věkový odstup mezi oběma kategoriemi, protože se spíše baví s dorostenci, naopak sedmáci tvoří vlastní skupinu. Kdežto Burnuse motivuje to, že zde má starší spoluhráče.
A jaký měli hráči program? Pod vedením trenérů Zuziaka, Pavlase, Vaita a Hodka se věnovali především hrám, ať už ve vodě nebo na suchu, standardní kondiční tréninky je ale také neminuly. K využití měli také písečnou pláž u rybníka, samotný rybník, volejbalové, fotbalové i pingpongové hřiště, přičemž všechny tyto sportoviště byly v plné permanenci. Oblíbený byl především turnaj v ping-pongu, kterého se účastnili ve třech skupinách deváťáci s dorostenci, pak sedmáci a samostatnou skupinu tvořili trenéři. „Škoda jen pátečního dopoledního deště, kvůli kterému jsme neměli společný trénink,“ lituje dorostenec Josef Kafka. On sám si ale jinak celý průběh akce užil.
Oproti loňské společné akci tehdejších dorostenců a deváťáků byl v Holanech rozdíl v tom, že hráči s sebou měli kola, na kterých i přijeli z Litoměřic. Pod taktovkou jednoho z rodičů, a zároveň bývalého vedoucího 9. třídy Marcela Míčka, se vydali společně na skoro 40 kilometrů dlouhou trasu, kterou zvládli všichni víceméně bez úhony.
„Ani jsem nečekal, že kluci dají cestu v takovém tempu a pohodě, klobouk dolů před nimi. Někteří si museli sáhnout na dno, protože nejsou zvyklí jezdit takové etapy a bylo to pro ně něčím jiným. A to je hlavní, jde nám o to, aby tu byla všestrannost přípravy,“ okomentoval průběh cesty trenér Aleš Pavlas, který ji také s hráči podnikl. Jsou zde ale tací, pro které zas tak velkým problémem nebyla, protože jsou zvyklí jezdit na kole častěji. Jedním z nich je sedmák Matyáš Burnus, který pravidelně absolvuje cyklovýlety se svým tátou. Do šlapek se také častokrát obuje dorostenec Josef Kafka, i jemu tak cesta nečinila problémy. Naopak pro deváťáky Drbala a Zimmermanna byla sice o něco náročnější, o to více si ji ale užili.
Pro všechny tyto kategorie se tak jednalo o jakési vyvrcholení společné letní přípravy, protože pak už mají pouze týden společných tréninků před delší červencovou přestávkou. Společně se poté sejdou až v srpnu, už na ledové ploše Kalich Areny.
