6. 7. 2019 | Vít Trubička

Ledař a časoměřič Miloš Horák: Někdy je má práce náročná, ale neměnil bych

Jednou z hlavních postav v oblasti servisu Kalich Areny je Miloš Horák, hlasatel, časoměřič, údržbář ledu a člověk, bez něhož by spousta věcí ohledně hokeje nefungovala. Jak vypadá jeho běžná pracovní činnost a co všechno ze své pozice zajišťuje, případně jak souvisela činnost tehdejších mrazíren s kvalitou ledu v původní hale? I o tom řekl v rozhovoru pár slov.

„Už takových dvacet let. Začínal jsem s tím jako s vedlejším zaměstnáním, posléze již nastálo.“ Tak dlouho již trvá působení Miloše Horáka ve službách litoměřického zimního stadionu. Ani během tak dlouhé doby se jeho pracovní činnost neproměnila. Stále se stará o led, aby byl kvalitní, k tomu navíc dělá při hokejových zápasech časoměřiče.

I struktura všeho, co dělá, se za dvacet let nikterak nezměnila. Proto tráví p. Horák zejména o víkendech na stadionu vskutku velké množství času. Od brzkého rána do pozdního večera se totiž hrají zápasy mládežnických celků, kde se musí starat o led i o časomíru a hlášení. Velké množství času na stadionu také stráví v té chvíli, kdy na něj padne služba jako ledaře. A právě pokud se sejdou tyto dvě, je to pro Miloše Horáka velmi náročné. Krátce po skončení třetiny musí vyběhnout do strojovny, aby během pauzy připravil led na další periodu, ovšem těsně před koncem přestávky musí být opět v timeboxu, aby včas pustil odpočet času.

Nedávno také probíhala příprava ledové plochy v Kalich Areně. „ Jako první věc se namrazí beton. Následně se přidává první, lehká vrstva vody, na kterou se pozvolna přidává další voda a nechá se postupně zmrazit,“ tak popsal Miloš Horák tento proces. O led se pak stará společně s ledařem, který třeba navrtává díry pro brány a udržuje led. Jediná, v tomto ohledu specifická činnost, je u minihokeje, kdy se musí postavit mantinely, jimiž se rozdělí hřiště na třetiny.

V něčem se ale přeci jen liší údržba ledu v současné Kalich Areně oproti tehdejší „průvan“ areně. Díky tomu, že je stadion kompletně zastřešen, je znemožněno, aby sluneční záření způsobovalo odtávání ledu, což byl dříve dle Miloše Horáka velký problém. Navíc se musel led častěji „čistit“, neboť dříve stačilo, aby trochu zafoukal vítr a už se na něj dostalo množství prachu z ulice.

Ledová plocha se také dříve nepřipravovala přímo na stadionu, nýbrž vedle v mrazírnách, což mělo velký vliv na celkové udržování ledu. „Stačilo, aby v mrazírnách dělali činnost trochu náročnější na energii, třeba zamrazovali špenát, a už nešel takový výkon mrazení na led sem,“ popisuje Miloš Horák tato specifika tehdejšího stadionu.