30. 1. 2015 | Jan Luňáček, Michaela Luňáčková

Byl jsem tentokrát trochu více namotivovaný, říká o sobě Jiří Černoch

V utkání proti týmu Benátek nad Jizerou na sebe upozornil litoměřický útočník Jiří Černoch, který se prezentoval tvrdou, ale férovou hrou a byl účastníkem bitky, ze které odešel jako vítěz. Jirka je jedním z nejmladších hráčů týmu Kališníků a ve svých osmnácti letech má celou kariéru teprve před sebou. Je držitelem stříbrné medaile z mistrovství světa hráčů do osmnácti let z Finska z roku 2014.

Jirko, můžeš se vyjádřit k zápasu proti týmu Benátek?

Ten zápas jsme nezačali vůbec dobře a na kolena nás srazila naše vyloučení. Byla to naše chyba. Chtěl bych se omluvit za kluky z kabiny všem divákům, protože takhle se o šesté místo nebojuje. Musíme si z toho vzít ponaučení do dalších zápasů a pořádně je odmakat.

Překvapil vás soupeř svou taktikou, nebo to bylo utkání jako každé jiné?

Ne, bylo to utkání jako každé jiné. Ale do zápasu jsme špatně vstoupili a pak se to s námi táhlo celý zápas. Měli jsme hodně vyloučených, není možné hrát za zápas třikrát v oslabení ve třech. To stojí tým dost sil.

Můžeš nám říct něco k tvému dnešnímu stylu hry? Hrál jsi na soupeře dost tvrdě, ale férově.

Ty dva střety u mantinelu byly opravdu čisté. Ti hráči asi nepočítali s tím, že je dohraju. Trochu mě překvapilo, že dost dlouho leželi na ledě a pak se jakoby nic zvedli a z ledu odjeli. Za dvě minuty už zase lítali na hřišti.

Ty máš rád takový způsob hry?

Jsem spíš hráč, který chce tvořit hru, ale když na to přijde, tak dokážu souboj dohrát. To mi problém nedělá.

Tobě někdo z hráčů soupeře v utkání zvedl adrenalin?

No, já jsem byl trochu víc namotivovaný. Zvlášť ve třetí třetině. Chtěl jsem přispět k tomu, abychom utkání otočili a vyhráli. Musíme získávat body.

A co tvůj souboj před brankou, který předcházel následné bitce? Vybral sis spoupeře náhodně, nebo to bylo oplácení účtu?

Ani nevím. Dohrával jsem brankáře, který chytil puk. Pak jsem odjel do rohu a jejich hráč za mnou přijel a chytil mě. Potom se to nějak zvrtlo. Začal do mě šťouchat, tak jsem mu to oplatil a už to bylo. Nemyslím si o sobě, že bych byl bitkař. Mám za svou kariéru za sebou tři bitky. Nemám na to zrovna fyzické parametry. Ale občas s klukama na Spartě něco zkoušíme, hlavně s Mírou Formanem.

Jak bys porovnal hokej na Spartě v extralize a tady v Litoměřicích v 1. lize.

Ten rozdíl není až tak veliký. 1. liga je hodně kvalitní soutěž a já jsem vždycky moc rád, když si do Litoměřic můžu přijet zahrát. Tady jsou super lidi kolem hokeje. Je tu dobrá parta v kabině i skvělí fanoušci. Domácí zápasy jsou super, co se týče atmosféry, fanoušci umí tým vyburcovat.

Ale po utkání s Benátkami bude asi dost fanoušků naštvaných...

To asi ano. Ale je to sport. Poslední dobou se nám doma moc nedaří, takže se jim ani nedivím.

Ty patříš do party mladých sparťanů, kteří působí v Litoměřicích. Co příští sezona? Už to řešíš?

Mám ještě smlouvu na Spartě a asi půjdu do přípravy s A týmem. Příští sezonu asi ještě budu pendlovat mezi Prahou a Litoměřicemi. Ale jsem rád, že si tu můžu zvykat na dospělý hokej. Je to něco jiného než hokej v juniorech. Podle potřeby tu zaskakuju a nevadí mi to.

Kde jsi absolvoval letní přípravu?

Byl jsem na Spartě. Ale před začátkem sezony jsem měl nějaké náznaky toho, že půjdu hrát do Litoměřic. Rozhodovalo se mezi juniorkou a zdejší 1. ligou. V Litoměřicích jsem odehrál už kolem 25 zápasů a pár zápasů jsem si připsal taky v extralize.

Ty jsi odchovancem pražské Sparty?

Ano.

Nemáš chuť změnit prostředí?

Ani ne. Jsem odmalička sparťan, Sparta mě vychovala. A na změnu prostředí jsem ještě mladý.

Znal jsi před svým příchodem do Litoměřic nějaké hráče, se kterými tu teď hraješ?

Neznal. Znal jsem jenom kluky ze Sparty.

Opustíme hokej. Co tvůj život bez hokejky? Jaké máš koníčky?

Rád chodím do kina. V létě hraju inline hokej. Také si rád zahraju tenis a fotbal, i když ten mi moc nejde. Mám přítelkyni, takže se také věnuju jí.

Co plánuješ po konci sezony? Bude nějaká dovolená?

Ano, určitě pojedeme někam s klukama. Dáme pánskou jízdu. Kam ale vyrazíme, to se ještě neví.

Děkujeme za rozhovor a ať se daří.