31. 5. 2012 | Michal Sabó

Rozhodně jsem z toho nadšený a baví mě to, říká Jan Fišera

Svůj již tak nabitý pracovní program nově rozšířil o novou funkci. Po několika letech v klubu zamířil k nejstaršímu mládežnickému týmu a tvoří mladý trenérský tandem na lavičce juniorského mužstva. Čtětě následující rozhovor a dozvíte se více nejen o přípravě litoměřických juniorů, ale také o jejich trenéru Janu Fišerovi.

Příprava juniorky je v plném proudu, jak zatím probíhá?

S juniory jsme začínali 7.5., dohodli jsme se se starším dorostem, že přípravu povedeme dohromady. Na trénincích jsem tedy já, Martin Tvrzník a Jiří Ransdorf. Využíváme různá sportoviště v okolí Kalich Areny včetně samotného zimního stadionu, nově také tělocvičnu na Hrádku, kde spolupracujeme s cvičitelkou Radkou Polívkovou.

Kluci zažívají v přípravě některé novinky, se kterými se v minulých letech nesetkali.

Myslím, že hlavně starší kluci, kteří ještě nedávno hráli krajský přebor, mají úplně jinou letní přípravu, než na kterou byli zvyklí. Je toho o hodně více. Objem přípravy, počet tréninků i jejich zaměření a náplň je úplně někde jinde, než dříve. Využíváme nové metody a snažíme se to vše dělat co nejlépe a tak, aby to co nejvíce odpovídalo moderním trendům.

Jak už jsi zmínil, trénujete společně se starším dorostem. Kolik starších dorostenců by mohlo naskočit za juniory v příští sezóně?

V kádru juniorky už jsou zařazeni dva dorostenci ročníku 95. Určitě i pro ostatní hráče tohoto ročníku a ročníku 96 je cesta do juniorky otevřená. V současné době nemáme početní problémy, takže to bude záviset pouze na jejich výkonech a snaze.

Hráči, kteří se zapojují do tréninku seniorského mužstva, se do vaší přípravy již vůbec nezapojují?

V áčku trénuje několik kluků, trénují dvoufázově a v tuto chvíli se k juniorce vůbec nepřipojují.

Teď trochu k tobě. Začal jsi s trénováním juniorů, je to tvá první zkušenost u starší mládežnické kategorie?

Zhruba od šestnácti let jsem osm let pracoval u mládeže, respektive žáků od přípravky po šestou třídu. Poté, vzhledem k postupu do ligy, otevření Kalich Areny a tomu, že jsem studoval trenérskou “A” licenci v Olomouci, nebyl čas na to, abych mohl trénovat dál, respektive abych se tomu mohl věnovat tak, jak si to hráči zaslouží. Po těch osmi letech už se mi také úplně nechtělo jít k nejmenším kategoriím, chtěl jsem si vyzkoušet, řekněme, dospělý hokej. Jsem tedy rád, že tato nabídka přišla. Rozhodně jsem z toho nadšený a baví mě to.

Nejde však o tvou jedinou funkci, kterou v klubu zastáváš. Jak všechny povinnosti stíháš?

Moje práce se týká přímo Kalich Areny. Jedná se například o zařizování soustředění, rozpisy ledů, prostě organizace chodu stadionu. V klubu působím jako organizační pracovník a zároveň jako vedoucí “A” týmu. V tuto chvíli se přípravují soustředění, Kalich Arenu budeme mít od začátku července přes celý srpen a polovinu září narvanou k prasknutí. V poslední době to bylo trochu hektičtější, protože se podávaly přihlášky, soupisky mládeže, dělaly se určitě transfery v mládeži, nyní se také trošku přeorganizovává chod klubu. Začíná fungovat spolupráce se Spartou, kde jsme nyní řešili například zápasy European Trophy. Jelikož jsou ale tréninky ve večerních hodinách, tak skončím v práci a mohu plynule přejít na trénování. Ještě se vrátím k European Trophy - Sparta zde odehraje nakonec všechna svá domácí utkání. 24. srpna se švédským HV71, 26. srpna přijedou hráči Linköpingu a v říjnu se zde objeví rakouský tým Vienna Capitals.

Jak jste si rozdělili s Martinem Tvrzníkem kompetence co se týče juniorky?

Martin je hlavní trenér a já se mu s tím snažím pomáhat. Vše spolu samozřejmě konzultujeme, nejsou tu žádná direktivní nařízení. Ale když se někde neshodneme, hlavní slovo je na Martinovi. Co se týče nějakého rozdělení na střídačce a v samotné sezóně, tak  to jsme ještě neřešili. Hodně se těším na spolupráci s Martinem, který už toho má  hodně za sebou a mohu se od něj dost naučit. Navíc se známe dlouho a určitě spolu nebudeme mít problémy na osobní úrovni.

Co přístup vašich svěřenců k přípravě? Panuje v tomto ohledu zatím spokojenost?

S ostatními trenéry jsme se shodli, že jsme to ani nečekali. Pracují naplno, nikdo se nevymlouvá, všichni dřou, nikdo se nehodil marod. Účast je vysoká a když na trénink jdou, nechají tam všechno.