Podařilo se nám tu vytvořit hokejovou euforii, říká Dan Tvrzník

První prvoligová sezona v Kalich Areně je za námi. Přinesla mnoho krásných hokejových zážitků a bitev, ale i hořké chvilky, bez kterých by však, přiznejme si, ty hezké chvíle tolik nevynikly. S Danem Tvrzníkem jsme si povídali trochu o hokeji, ale především i o věcech okolo něj.

Já ze svého pohledu ji hodnotím kladně. Splnili jsme předsezonní cíl. Až na pár výjimek jsme ve většině zápasů podávali dobré výkony. Další dobrou věcí je to, že se nám až nad očekávání podařilo v Litoměřicích vytvořit jakousi hokejovou euforii. Kromě jednoho zápasu bylo pokaždé více než tisíc lidí. Na mnoha zápasech bylo téměř vyprodáno, fanoušci s námi ve velkém počtu jezdili i ven. Byl to krásnej rok jak pro nás z vedení, tak i pro hráče.

Jaký zápas byl pro tebe tím nejlepším, který se týmu povedl, ze kterého jsi měl nejlepší pocit?

Je těžké vybrat jen jeden zápas. Co se týká atmosféry a průběhu zápasu, tak určitě musím zmínit domácí zápasy s Ústím a Chomutovem. S dvěma největšími favority soutěže jsme otáčeli skóre a oba zápasy jsme v krásné atmosféře v prodloužení vyhráli (shodně 4:3). Tyhle dva zápasy nám určitě utkví v paměti. Ale co se týká výkonu, tak dobře odehraných utkání bylo v sezoně celkem dost. Těžko tedy vybírat jeden, ale na zápasy s Ústím a Chomutovem se bude vzpomínat nejvíc.

A který zápas byl podle tebe nejhorší?

I špatných zápasů jsme pár měli. Naštěstí to byly venkovní zápasy, a to v Havlíčkově Brodě (prohra 8:1) a v Hradci Králové (prohra 6:1), kde nám to vůbec nevyšlo. Potom taky série domácích zápasů v druhé půlce listopadu, kdy na tým padla krize. Táhlo se to tři zápasy v řadě – Třebíč, Beroun, Vrchlabí – tam byl celý tým ve velkém útlumu.

Teď opustíme hokej jako takový a načneme z trochu jiného soudku. Uplynulá sezona byla i první sezonou v Kalich Areně. Byla to tedy zatěžkávající zkouška jak pro lidi, co se o halu starají, tak pro personál. Je něco, co byste chtěli do příštího roku ještě zlepšit?

Nejprve musíme říct jednu základní věc, a to že Kalich Arena je majetkem města. My jako hokejový klub jsme tu pouze v nájmu, takže těžko můžeme pracovat na zařízení, vybavení a jiných věcech. Docela dost nám tu chybí posilovna. Máme takovou improvizovanou vedle tělocvičny, ale není to úplně vyhovující. To je ale asi jediná věc, na kterou si můžeme v uvozovkách stěžovat. Jinak je tu velice dobré zázemí, co se týká regenerace. Na zimním stadionu můžeme využívat například i klubovnu, kde probíhají rozbory zápasů. Dále můžeme využívat ubytovnu, a to nejen pro naše hráče, ale i pro různá soutředění či zápasy. Zázemí je tady na opravdu velmi dobré úrovni.

Pak jsou tu ale další věci. V průběhu sezony jsme samozřejmě zaslechli věci, které trápily fanoušky, jako je třeba časomíra. To ale nejsou věci, které bychom mohli řešit my jako hokejový oddíl. My můžeme maximálně sdělit městu, co bychom potřebovali zlepšit, ale to je bohužel vše, co můžeme dělat.

Jaké bylo zázemí ohledně stravování, které vám poskytovala Budvarka?

Dobré. Tímto bychom chtěli předně poděkovat vedení restaurace Budvarka, že nám vyšli vstříc se společnými obědy před zápasy, což je v profi hokeji, dá se říct, nutnost.

Na zápasy jezdíte krásnými autobusy. Co váš dopravce?

Naším dopravcem je ČSAD Semily. Samozřejmě pro nás nejezdí zadarmo, stojí nás to nějaké peníze, ale pro obě strany je to jistě výhodné. Autobusy, kterými jezdíme, jsou opravdu na vysoké úrovni. Cestování v první lize už letos nebylo tak náročné jako v předchozích letech, kdy tam bylo hodně severomoravských mančaftů. Letos byla jediným opravdu vzdálenějším soupeřem jen Olomouc. Pak možná ještě Znojmo, ale už to opravdu není tak hrozné jako to bývávalo v předchozích sezonách, které pamatuju ještě jako hráč. Přesto ale v autobuse strávíme nějaký čas, takže čím pohodlnější to cestování je, tím lépe pro nás.

Neuvažovali jste o tom, že když se jede někam daleko, že se pojede o den dříve a bude se tam přespávat?

Protože momentálně byla nejvzdálenějším soupeřem jen Olomouc, tak jsme o tom neuvažovali. Druhá věc jsou také finance. Někde ve třiceti lidech spát a stravovat se není nejlevnější záležitost. Letos to ale ani nebylo potřeba.

Co teď máš v plánu ty? Hráči budou mít dovolenou, ty taky někam vyrazíš? Na hory, nebo se ohřát k moři?

K moři ne, protože mám dvě malé děti. Beátce je pět měsíců, takže cestování teď nebude úplně ideální. V nejbližší době se na nějakou delší cestu nechystáme, ale počítám s tím, že týden na horách s rodinou strávíme. Sezona sice nebyla tak dlouhá jako loni, ale byla náročná. Hlavně posledních čtrnáct dní byl jeden velký stres. Jsem na jednu stranu rád, že už je to úspěšně za námi, ale na druhou stranu mě mrzí, že jsem zaslechl hlasy, že tým do play off nechtěl. To je absolutní nesmysl. Někteří kluci ale úplně nekončí, protože mají vyřízené střídavé starty do Děčína či do Roudnice nad Labem. Těm sezona pokračuje. Věřím tomu, že i ostatní, na které už žádné zápasy nečekají, se budou nějakým způsobem hýbat, protože letní příprava na další sezonu začně až někdy kolem půlky dubna. Volno mají opravdu dlouhé, ale věřím tomu, že toho nikdo nezneužije.

Ty jsi zažil první ligu i jako hráč, teď sis to zkusil prvním rokem jako trenér. Dá se to srovnat? Co je náročnější?

Hráč má jedinou starost, a to připravit se dobře na sezonu, na každý zápas, na každý trénink. U trenéra je to horší v tom, že ten tlak a stres je mnohem větší. Máte spoustu zařizování okolo a máte zodpovědnost za celý tým. V současné době mi přijde, že mladší hráči si kolikrát ani neuvědomují, že je to vlastně jejich práce. Tlak od sponzorů, vedení i fanoušků je velký. Ale možná, že je to kolikrát i dobře, že si to kluci nepřipouštějí. Kdyby si to někteří hráči připouštěli hodně, tak by to mohlo třeba ovlivnit jejich výkon. Pro mě osobně je to určitě náročnější v roli trenéra, než když jsem byl hráč.

Uměl sis to před sezonou představit, že to bude takhle náročné? Nebo tě to překvapilo, že to člověka psychicky opravdu vysává?

Mě to nepřekvapilo. Já jsem tady doma a na pozici trenéra tu působím už asi pátým rokem. Mančaft, který se tu pět let tvoří, beru jako svoje dítě. Každého hráče, který tu během těch pěti let působil, jsem přivedl já. Vybral jsem si ho a dohodl se s vedením a ostatními manažery. Pro mě je to tedy ještě náročnější, než kdybych působil někde jinde, i když tlak od vedení by tam byl samozřejmě taky. Pro mě osobně bylo letošní působení v Litoměřicích hodně stresující.

S panem Setikovským máte mezi fandy pevnou pozici. Určitě by nikdo nechtěl, aby někdo z vás odešel. Jak to bude s působením Jindry Setikovského dál?

Sezona teď teprve skončila a následující sezonu začneme řešit v průběhu března a dubna. Základ bude sehnat dostatek finančních prostředků, abychom tu následující sezonu odehráli minimálně tak dobře jako tu letošní. Personální věci budeme řešit až před začátkem letní přípravy, tedy asi v polovině dubna.

Ještě bych chtěl ale dodat jednu věc. Mě i hráče mrzely zvěsti, které se k nám dostaly, že jsme play off hrát nechtěli, protože jsme na to neměli peníze. To je absolutní nesmysl. My sice pracujeme ve skromných podmínkách, ale myslím si, že jsme jeden z mála klubů v 1. lize, který za celou sezonu hráčům nic nedlužil a dlužit nebude. Kluci vždy dostali všechno včas. Je třeba si uvědomit, že zisk ze vstupného z jednoho domácího zápasu by nám náklady na play off pokryl. Že někdo z vedení nebo hráčů do play off nechtěl, je hloupost.