30. 10. 2014 | Jan Luňáček

Moje srdce si přeje, aby našich odchovanců hrálo za A tým co nejvíce, říká Daniel Sadil

Býval sám aktivním hokejistou a už od svých žákovských let zažil v Litoměřicích na zimním stadionu mnoho hokejových mačů. Po skončení hokejové kariery se věnoval trénování mládeže a v současné době je předsedou klubu ledního hokeje Stadionu Litoměřice. Ale je také srdcař, který hokeji v Litoměřicích věnuje hodně ze svého volného času. Také ho můžete často v Kalich Areně potkat. Tím výše vzpomínaným je Daniel Sadil, se kterým jsme si o hokeji v Litoměřicích krátce popovídali.

Chtěl bych, jako předseda našeho litoměřického klubu ledního hokeje, krátce zhodnotit právě běžící sezonu a zmínit se o mládeži a naší výstavní síni, kterou je "A" tým mužů. Já jsem si minulý týden uvědomil na zimnim stadionu jednu věc. Bylo to na utkání hokejových žáků sedmé třídy. Šlo o to, že v našich začátcích jsme se hokejových krůčků učili od vyspělých oddílů, jakými bylo například Ústí nad Labem. A teď došlo k situaci, kdy podobný oddíl má problémy dát dohromady žákovské družstvo této kategorie.

My v Litoměřicích, když jsme vstupovali do situace, že zkusíme hrát 1. ligu mužů, tak jsme si řekli, že nechceme jen "A" tým mužů a pak nic. Hlavní bylo to, že jsme chtěli dát dohromady všechny mládežnické oddíly. Chtěli jsme začít přípravkou, obsadit všechny mládežnické kategorie. Mít mladší, starší dorost a juniory. Třešničkou má být "A" tým mužů.

Musím říci, že každým rokem je to pro nás těžší a těžší. Musím ale také zmínit, že pokud běží sezona a konají se kurzy bruslení, tak je příjemné sledovat to obrovské množství dětí, které se pohybuje na ledové ploše.V kurzech učíme bruslit osmdesát až devadesát dětí. Samozřejmě je tam velké množství těch nejmenších se svými rodiči, kteří nám za to, že naučíme jejich dítě bruslit, poděkují a omlouvají se, že na to, abych jejich dítě hrálo hokej, nemají dostatek finančních prostředků. Pak přijde na řadu práce pro Martina Tvrzníka nebo Pavla Zuziaka, aby se věnovali těm, kteří se pro lední hokej rozhodnou. V některých případech se nám to podařilo vyřešit tak, že jsme tu hokejovou výstroj pro tyto jedince sehnali. Snažíme se, aby se do přípravky zařadilo opravdu co nejvíce mladých bruslařů. Pak přijde na řadu druhá a třetí třída, kdy se již konají turnaje. Pak přichází na řadu třídy, které hrají žákovské ligy a kde máme největší problém sehnat dostatek kvalitních hráčů. Je to těžké v tom, že je musíme mít početně zajištěné tak, aby mohli soutěž hrát. V dobách dřívějších jsme si mohli půjčovat hráče i z jiných tříd, ale to se v současné době odbouralo. Nyní hrají všechna družstva v jeden den a je snaha donutit kluby k tomu, aby hráči nemigrovali. Všichni hokeje znalí ví, že už skončil žákovský hokej v Lovosicích nebo v Teplicích. V současné době spolupracujeme na nejlepší úrovni s Roudnicí nad Labem, ale ani tak nemají těch dětí moc. A najednou vám přijede do Litoměřic Ústí nad Labem a zjistíte, že mají jen mladší a starší žáky. Ostatní jim chybí. Nemyslím si, že je to krok zpátky. Je to jen odraz současnosti. My se můžeme nyní chlubit i mladším a starším dorostem. Mladší dorost je na třetím místě tabulky a je tak početně obsazen, že můžeme dávat hráče i do Roudnice nad Labem. Starší dorost je pro mě velice příjemným překvapením. Když jsme před lety přihlašovali "A" tým mužů do soutěže a museli jsme mít obsazeny všechny mládežnické týmy, tak jsme museli jednu třídu rozdělit na dva týmy. A tým, který je nyní osou staršího dorostu musel stále někoho dohánět. Nyní se oba opět spojily a Marek Opluštil sestavil opravdu kvalitní tým a já jsem za to moc rád. Zúčastnil jsem se i několika tréninků a líbilo se mi to. Samozřejmě svou kvalitu má i juniorský tým. Martin Tvrzník spolu s Honzou Fišerou s ním tvrdě pracují a výsledky se dostavují, vytvořili tam takové prostředí, aby ti kluci měli v hokeji motivaci. A motivačním prvkem je možnost hrát za "A" tým mužů. Trenéři u obou týmů spolupracují na dobré úrovni a já, jako předseda oddílu, bych byl opravdu šťastný, kdyby co nejvíce hráčů z juniorky naskakovalo i za muže. V letošní přípravě na ligu bylo zařazeno do "A" týmu dost kluků z juniorky. My s nimi samozřejmě počítáme i do budoucna. Mezi muži se letos uchytil a pravidelně nastupuje Málek, hrál i Brandejský, a kdyby nedošlo ke zranění Racka, tak by dostal šanci i on. Na druhou stranu víme, že se sport také dělá pro výsledek a musíme ctít diváky a fanoušky, kteří jsou v Litoměřicích výborní. My jim chceme předkládat kvalitní úroveň. Jsme hrdi a pyšní také na náš fanklub. Víme, že by fanoušci asi zkousli pár zápasů, kde by se nám nedařilo, ale pak by nám asi řekli, že takto klub a město reprezentovat nemůžeme. Moje srdce si přeje, aby odchovanců hrálo co nejvíce, ale zároveň jsem si vědom, že jde také o kvalitu.

Musím se také zmínit o jiných věcech. V rámci naplnění rozpočtu našeho malého klubu je stále nejdůležitější pomoc města. Ta pomoc města je samozřejmě finanční a také pocit, že nám vedení radnice důvěřuje. Na nás, vedení klubu je to, abychom sehnali zbytek do našeho jedenácti miliónového rozpočtu. V rozpočtu města se pohybuje v částce zhruba 5 miliónů korun. Zbytek sháníme od sponzorů v širokém okolí. Jak jsme si mohli v poslední době přečíst na různých fórech a letácích, tak by nám různí lidé chtěli radit, jak bychom to měli dělat. Všichni moji kolegové a já jsme navštívili všechny firmy a dávali dohromady zbytek rozpočtu i po desetitisících. Někdy se nám povede zázrakem, že seženeme třeba sto tisíc a více. My jsme hrozně vděčni za každou korunu, kterou nám někdo dá. Všech dárců si vážíme a já si dovolím poprosit i další, kteří by se chtěli podílet na financování našeho klubu, aby tak učinili. Všem bez problémů ukážeme náš finanční rozpočet a nemáme opravdu co tajit. Abychom mohli hrát na takové úrovni hokej v Litoměřicích a s takovým rozpočtem, tak ten sport musejí dělat lidi, kteří jsou do něho hodně zapáleni. Vedení klubu nepotřebuje, aby ho někdo plácal po zádech. Hrát hokej v Litoměřicích v tomto rozsahu bylo naše svobodné rozhodnutí. A pokud se bude dít to, že po vyhraném zápase s Kladnem, Jihlavou nebo Budějovicemi si užiju jeden večer v partě s ostatními, tak to pro mě bude signál toho, že práci neděláme úplně špatně. Samozřejmě , že nemůžeme očekávat od všech lidí nějaký vděk. Ale já pracuji pro hokej v Litoměřicích i z důvodu toho, s kým tu práci dělám. Jsem rád, že za ty peníze, které můžeme hráčům dát, tak oni předvádějí takový hokej. Za celých pět let nikdo z hráčů nedostal ani o týden později peníze, které si zasloužil. Jsem si jistý, že každý z vedení klubu by byl ochoten udělat cokoli pro to, aby se v Litoměřicích nikomu nic nedlužilo. A to není všeobecně obvyklé. Jsem pyšný za naše trenéry. Jsem rád za to, že všichni, kteří se kolem hokeje v Litoměřicích pohybují, jsou jedna velká rodina. Počínaje trenéry, hráči, metodiky nebo redaktory webu. To jsou ty chvilky a momenty, pro které já ten hokej hrozně rád dělám.

Abychom ale mohli hrát tak kvalitní hokej, bylo hrozně dobře, že se nám podařilo uzavřít spolupráci se Spartou. V letošním roce jsme ji já a Petr Bříza podepsali opět na dva roky. Ta smlouva spočívá v tom, že za Litoměřice nastupuje určitý počet hráčů. V letošním roce je to pět hráčů a jeden brankář. Hráči, kteří jsou ze Sparty, tak jsou i Spartou placeni. Máme tu také jejich trenéra. Momentálně je to Jiří Doležal jako hlavní trenér. Musím podotknout, že nejsme farmou Sparty. Farma je to, že si sem Sparta pošle tolik hráčů, kolik sama uzná za vhodné. Tomu tak není a my jsme naprosto rovnocenným partnerem Sparty. Naše vztahy s generálním manažerem Petrem Břízou a sportovním manažerem Patrikem Martincem jsou na nejvyšší pracovní a kamarádské úrovni. Naše vztahy jsou regulérní, a kdo by nebyl pyšný na to, že má za partnera takové hokejové jméno, jakým Sparta Praha je. Bez takového partnera bychom v Litoměřicích hokej hrát nemohli.

Ještě pár vět o Kalich Areně. Ta je majetkem města a myslím si, že je využita tak, jak by si přálo mnoho zimních stadiónů v republice. Tím způsobem, jakým byl stadion postaven, tak umožňuje bezbariérový přístup a Kalich Arena se stala zázemím českých sledge hokejistů. Jejich soustředění jsou zde pravidelně několikrát do roka a chystá se v Litoměřicích i velký mezinárodní turnaj. Hodně často se v Kalich Areně konají soustředění mládežnických reprezentačních týmů od 16ti až do 20ti let. Trochu s úsměvem se mi chce říci, že by toho nemělo být tolik, protože nám to ubírá naše tréninky na ledě. Ale je krásné koukat na to, že se po ledě prohánějí naši třeťáci a pak je vystřídá mládežnický reprezentační výběr, který jde na svůj trénink. To je ta motivace pro naše mladé hokejisty. Je krásné koukat na to, jak ten zimní stadion žije. Není tam chvilka, kdyby byl prázdný. A to je odměna i pro ty, kteří se o Kalich Arenu zasloužili.