Příchod Miloslava Čermáka nebyl rozhodně posledním v tomto období. Dnes se s Litoměřicemi dohodl na ročním působení zkušený útočník Martin Chabada. Majitel mistrovských titulů se Spartou a zkušeností ze zámoří či KHL se vrací po roční odmlce, kdy se věnoval několika aktivitám, například hokejové škole.
O tom, že vás Litoměřice lákaly, jste mluvil již dříve. Jak dlouho již tyto námluvy trvaly?
Myslím si, že to nějak dlouho netrvalo. Je to asi týden, co jsme si s Petrem Přikrylem zavolali. Ptal se mě jestli bych měl chuť, já jsem řekl proč ne. Trénuji pořád, takže jsem rád za šanci.
Řada fanoušků vás jistě zná, ale přesto, můžete shrnout čím vším jste si v kariéře prošel? Na kterou štaci vzpomínáte nejraději?
V roce 1996 jsem začínal na Spartě, kde jsem byl až do roku 2002. Poté jsem byl rok a půl v Americe na farmě v Bridgeportu, pak jsem se na Spartu na dva roky vrátil. Odtud jsem šel na čtyři roky do Švédska do Luleå a Södertälje. Nakonec jsem byl v KHL v Popradu. Tam nás ale v lednu rozprášili, tak jsem byl ještě na měsíc ve Švýcarsku v Bielu.
V Kalich Areně nejste dnes poprvé. Objevil jste se tu již loni při jednom ze zápasů Sparty. Nelákal vás již v té době někdo k působení v Litoměřicích?
Bavili jsme se o tom, ale já jsem začal dělat hokejovou školu a nějak na to nebyl čas. Takže jsem to shodil ze stolu.
Znáte se z týmu kromě vašeho bývalého spoluhráče Petra Přikryla ještě s někým nebo jdete téměř do neznámého kolektivu?
Znám spoustu mladých Sparťanů ročníku 92, se kterými jsem tam byl jednou na republice, kdy byli zhruba v šesté třídě. Znám například Patrika Husáka, Tomáše Rubeše, Dušana Žovinec, Jakuba Koláře. Všechny je znám dobře.
Jakou očekáváte roli v týmu?
O něčem jsme se s Petrem bavili. To jsou ale spíše interní záležitosti. To si nechám pro sebe.
Neláká vás to ještě o patro výše do extraligy?
To je opravdu otázka dvou tří měsíců. Jestli vydrží zdraví, což zatím drží, to musím zaklepat. Také toho, jak se mi povede start do sezóny a od toho se odrazím.
Jak zvládáte všechny své povinnosti, kterých, jak jste řekl v jednom nedávném rozhovoru, je poměrně dost. Jak náročné do toho bude ještě připojit aktivní hraní?
Musím to ještě dořešit.
Jak dlouho zde budete působit?
Domluvili jsme se na rok a uvidíme.
V případě zájmu z vaší strany i strany klubu, dovedl byste si představit i delší působení v Litoměřicích?
Tak o tom je myslím předčasné se bavit. Uvidíme tak po dvou měsících podle toho, jak to bude vypadat.
Ještě k vašemu působení v zámoří. Berete to zpětně jako pozitivní zkušenost?
Naučil jsem se tam spoustu věcí jak o tréninku, tak i přístupu k zápasu. U nás se té soutěži říká farma, ale i ta farma má bezesporu svou kvalitu. Hlavně ale člověk vidí ten přístup ostatních hráčů.
Nechyběl vám hokej během té roční pauzy?
Samozřejmě. Člověk si říká, že by mohl ještě hrát. Jinak bych se nevracel. Bylo toho ale prostě tolik, že to nešlo. Když vezmu příklad té hokejové školy, tak je to sedm hodin na ledě, což je také dost. Nebylo to ale v takovém zápřahu jako klasický trénink a zápas.
