30. 6. 2008 | Redakce

Do Vánoc jsme hráli dobrý hokej, říká Vlastimil Patzenhauer

Velezkušený útočník Vlastimil Patzenhauer byl s šestatřiceti kanadskými body s přehledem nejproduktivnějším hráčem Stadionu Litoměřice. Hokejista, který letos v září oslaví sedmatřicáté narozeniny, má toho za sebou v hokeji sice již hodně, přesto má chuť i do dalších sezon a věří, že mohou jít Litoměřice hodně nahoru. "Při posílení mužstva o čtyři až pět dobrých hráčů bychom se mohli dostat klidně i do play-off," věří veterán, který během své kariéry nastupoval v Ústí nad Labem, Kadani, Benátkách, Mostu nebo Děčíně.

Jak byste zhodnotil sezonu 2007/08?
Sezonu bych zhodnotil na dvě poloviny, první půlka do vánoc byla celkem úspěšná a panovala v mužstvu spokojenost. Druhou půlku bych se nebál nazvat hrůza a chaos, myslím, že nám došla síla a přestalo se bojovat.

Jak jste byl vy osobně spokojený se svými výkony?
Osobně dělím své výkony také na dvě půlky, po vánocích už to nebylo ono, ale je jasné, že když se přestane dařit mužstvu, těžko se jedinci prosazují. Jinak spokojený s celou sezonou celkem jsem, hlavně protože jsme nehráli o sestup.

Byl jste ale také nejtrestanějším hráčem mužstva, proč?
Nejtrestanějsím hráčem? je pravda, že se někdy nechám unést a neovládnu dostatečně své emoce a nechám se zbytečně vyloučit, ale někdy i rozhodčí nezvládnou situaci a vylučují za nic.

V sezoně se ve vašem útoku vystřídalo několik křídel, s kým se vám hrálo nejlépe?
Celkem se mi hrálo dobře se všemi, jen tomu trošku vždycky něco chybělo a nemohli jsme najít úplný ideál formace. Možná taky není se mnou lehký hrát, což vím...

Jak vidíte šance našeho mužstva v příští sezoně?
Při posílení mužstva o 4 až 5 dobrých hráčů bychom se měli dostat do play-off. Snad je vedení získá.

Jak jste byl spokojen s návštěvností a povzbuzováním fanoušků?
Návštěvnost mě velmi potěšila a musím poděkovat fanouškům, že nám fandili až do konce, i když se nám vždy nedařilo.

Jste litoměřický odchovanec, jak vzpomínáte na svoje začátky?
Moje začátky, to už si ani nepamatuji. Je to fakt dlouho. Docela mě těší, že končím tam, kde jsem začínal, je tam trochu nostalgie.